Ceci n´est pas une Tetris

Když úspěšně dohrajete rymdkapsel v základním režimu, což ostatně není zase taková věda, můžete ho zkusit dohrát v rámci New Game+. Když ho dohrajete v rámci New Game+, jste machři — mně se to zatím, i přes třicet nahraných hodin, nepodařilo. Prozkoumal jsem všechny monolity v rekordním čase, splnil a překročil plán v těžbě surovin, ale přežít všech osmadvacet nepřátelských vln?

Když moje vesmírná stanice kapituluje někdy kolem vlny dvacáté, beru to jako úspěch. Zjevně tu stanici nepřestávám stavět blbě, respektive ji nepřestávám stavět nedostatečně dobře. Rozvržení místností a koridorů místnosti spojující je v rymdkapsel klíčové a probíhá formou, která nemá daleko do Tetrisu: jednotlivé díly, ať už z nich uděláte plošinu na těžbu vzácných plynů, ubytovnu posádky, střílnu, nebo prostě jen tu spojovací chodbu, vám chodí ve tvarech ze soustruhu Alexeje Pažitnova.

Jeho Tetris jsem tu zmiňoval ve spojitosti s touláním po hvězdách, tentokrát jsou ale pravidla jasně telegrafovaná dopředu a žánr hry lze bezpečně situovat někam mezi budovatelskou strategii a tower defense. Z prvního si rymdkapsel bere důraz na rozvržení stavby a příjemný trans, který z efektivního rozvržení plyne, z druhého vlny nepřátel, nalétávající na váš kosmický konstrukt s neúprosně zkracovanou frekvencí. Tetrisové kostky pak dodávají celému snažení prvek nahodilosti a potřeby se s ní pružně popasovat.

rymdkapsel je, i přes vrozenou demenci vámi spravovaných jednotek, jedna z nejlepších strategií, kterou jsem za poslední roky hrál. Není ale první, co jde na svou výjimečnost přes Tetris: element kostkované náhody ji spojuje s jednou z nejlepších strategií, které jsem hrál vůbec. Výjimečně se nebudu rozplývat o Star Command: Revolution, ale povím vám o hře ještě obskurnější.

NetStorm: Islands at War vydal před sedmnácti lety Activision, ale vcelku pohodlně ji můžete hrát i dnes, ať už ve fanoušky ošetřené původní verzi nebo skrze nadšenci zbastlené pokračování. S tím jsem neměl tu čest, protože se mi jednak na pohled moc nelíbí, ale především si vystačím s originálem — náročnější a zároveň svébytnější strategickou výzvu byste v žánru hledali marně.

Nebo snad znáte strategii, ve které hráč krotí božstva různých elementů a operuje se zástupem bizarních jednotek? Vlastně asi znáte: Sacrifice! Ale ta má své místo v herním panteonu o pár židlí vedle. NetStorm je daleko vážnější, jakkoli jí specifický smysl pro humor rozhodně neschází, a hraje se spíš jako Z od Bitmap Brothers (hodnota kultu na odstavec čtvereční dosáhla kritickou mez, vím): divoce a do určité míry spíš zkušeností vycepovaným instinktem, než důkladnou šachovou rozvahou. Pokud zvládáte být rozvážní i pod tlakem, tím líp pro vás! Ve fantaskním světě mezi mračny stavíte z náhodně losovaných tetrisových dílů chodníky, propojující vzdušné ostrovy, o jejichž nadvládu vedete boj s jedním i více soupeři. A většinou musíte chodníky sypat setsakra rychle, jinak přijdete o přístup ke klíčovým zdrojům, případně je váš ostrov promptně obestavěn nepřátelskými věžemi a cokoli na něm stálo skončí v plamenech. Chyták spočívá v tom, že pokud si nepočkáte, až se nově příchozí díly "dopečou", budou vám chodníky praskat a řítit se do nicoty, stejně jako se zřítí v případě, že je necháte dlouho viset neukotvené k "pevnině".

Zetkovsky hysterické startovní tempo by mě za normálních okolností spíš odradilo — jsem typ, který si pečlivě buduje základnu, než z ní vystrčí nos, ale tady mě chytlavý princip a košatá taktika, větvící se z pestrosti staveb i stavěných jednotek, udržela skrze fáze počátečních výprasků. Rychlé starty člověka motivují zkoušet vše znovu a lépe (na rozdíl od rymdkapsel, kde se úvodní minuty neúnosně vlečou a jediným alibi je hypnotická hudba). Chvíle, kdy prolomíte soupeřovu obranu? K nezaplacení.

fig. 1: Bílý svůj ostrov obtěžkal regenerujícími se ledovými věžemi.

fig. 2: Útok je tedy veden ze západu, přímo do srdce soupeřova průmyslu.

Modelová situace je modelová už proto, že v praxi ji s chutí komplikují základní i pokročilé taktiky. Dvojnásob, když hrajete proti živému soupeři! Strategie si našla úzký okruh věrných, kteří hru s nešťastným osudem (demo piráti odemkli do plné verze a ta navíc vyšla ve stínu fenomenálního úspěchu Age of Empires) postupně opravili a udrželi při životě skrze její síťový režim. Klání většího počtu hráčů díky tomu i dnes kvetou do fantastického šílenství:

Nic podobného nemáte ve hře jednoho hráče šanci zažít, ale záhul, který i tak nabízí, není od výše uvedeného zase TAK daleko. Zatímco původně mobilní rymdkapsel se s umělou inteligencí v podstatě neobtěžuje (a do určité míry by šlo obhájit, že je to ze strany autora záměr), mazanost počítačových nepřátel v NetStorm je fenomenální. Zvládají reagovat na vaši taktiku a neusnou na vavřínech časté počáteční převahy. Zatímco se pipláte s můstky, přetnou jejich směřování vlastní konstrukcí, zatímco horečnatě vrstvíte útočné věže, vpadnou do vás z boku, dalekonosnou palbou omráčí nejdůležitější jednotku ve hře — kněze, stavějícího továrny — a obratem pro něj posílají transport, aby ho na svém ostrově obětovali zdejším fúriím.

A to sedí. NetStorm má, vedle silného a originálního strategického jádra, povahu rituálu. Kdo jste s ním neměli tu čest, bylo mi ctí vás zasvětit.