Když se řekne Leatherface, mělo by se říkat Mush, ale já řeknu Horsebox. Co zmůžu jinýho? Nikdy nezapomenete jméno toho, kdo vás v nejhorším nejenom podržel, ale vyzvedl nad hlavu, abyste z díry svého trápení dohlédli k obzoru.
Pravda, moje dosavadní zmary jsou ničím proti trápení v místech, kde si nelze dopřát vypisování se z něj u kafíčka a keksíčků. A proto hudba, které dovolím mě chytit, nemůže být jenom rozčilená, jenom zoufající, nemůže kolem sebe jenom kopat — musí taky zvonit, musí mít plachty klidně jako řešeto, ale hrdě pleskající vstříc libovolnýmu souhvězdí, když přece hvězdy kvůli něčímu pinožení fakt nehodlají zhasínat. Zdraví oka obzor vyžaduje, cituju s oblibou Emersona. Ucha totéž.
K tomuhle jsem přišel jako cizák do hospody v Sunderlandu a tedy dostal obratem do držky: Leatherface byli, by far, England's finest, most exciting punk band of the 90s, a Horsebox vrchol jejich diskografie. There, I said it! Co zmůžu jinýho:
'Musí zvonit' je možná nepřesný pojmenování, ale pojmenovávám tak muziku, když mi zvoní zimním sluncem, šperkujícím ledový pláty na řece rozjařený (pun intended) k životu. Jak kapela tu melodii před druhou minutou zabrzdí a nechá rozlít, aby do všeho na pětníku zase šlápli a utopili v ní cokoli zlýho a špatnýho?
Můžu jenom odhadovat, co všechno topil předák Frankie Stubbs, ale soudě dle jeho neopakovatelnýho hlasu, bylo to dezinfekcí na ty nejrozšklebenější rány rovnou do hrtanu. Řada lidí se nad Frankieho chraplákem pozastavuje, tak to udělám taky, ale v obráceným gardu — bez něj by ty písničky neexistovaly. Když spolu na akordech, táhnoucích peklem, halekáme refrén Lorrydrivers Son, nepotřebuju pamatovat, jak chutnala pinta Vauxu. Stačí mi slyšet ten zuřivej stesk.
Takový síle projde lecos, včetně fantastickýho coveru Cyndi Lauper, se kterým je daleko víc než jen legrace. Leatherface toho během let předělali celou řadu a na Horsebox se jim vešel ještě Nick Cave: trochu mě mrzí, že do patetický epiky přebroušená Ship Song album nezavírá, ale to bych se připravil o jeho nejsmutnější riff. A další refrén, napínající plachty. Remember when you'd hear a song / you sing it all day long?
Now, bring me that horizon.
