در سعادت

Podívám se doleva a vidím minaret, podívám se doprava a vidím vývěsní štít restaurace Why Not, což mohla být jedna z odpovědí na otázku, položenou v listopadu loňského roku:

„Nechceš si mě vzít?“

Neodpověděl jsem „proč ne“, odpověděl jsem „jasně, že chci“. Jaký stavy že si to hejčkám? Když jsou věci zřejmý — a v tomhle případě bylo zřejmý, že se dva lidi našli způsobem, do kterého lze promítnout tolik (a takového) významu, až z toho jinak zcela racionální vesmír rozbolí hlava.

A protože vyprávět náš příběh celý, rozbolela by hlava i vás, nechám to tu ještě i dnes ve výmluvné stázi.

To nejlepší ostatně číhá před námi.