menu

सत्याग्रह

? ! $

28.6.13

Space Oddity

Výlet do vesmíru je výletem do divočiny. Všechno vás chce sežrat, a když píšu sežrat, myslím tím kosmická záření a nedostatek kyslíku a setrvačnost, se kterou přepálíte manévr tryskami a sbohem, armádo — teplo rakety je v tahu a domů vás nedostane žádný kouzelný teleport. Dochází palivo? Smůla. Existuje tisíc způsobů, jak ve vesmíru umřít a v Outer Wilds se smrti rozhodně nevyhnete: pokud by vás nakrásno nic náhodného nesežralo, postará se o to mateřská hvězda. Po dvaceti minutách hry vybuchne jako supernova.


Je to nádherný pohled. A stručný, jako to nejintenzivnější v životě. Nastoupí smířený hudební motiv, poslední nádech, o kterém už vím, že je to signál najít si pěkné místo, snad i s ohništěm, opéct poslední marshmallow a dívat se, jak domovská sluneční soustava končí, nebo lépe řečeno na(super)novo začíná. Tak jako se z mrtvých hvězd rodí nové světy, tak i v Outer Wilds běží život ve smyčce: co stihnete za dvacet minut objevit si hra pamatuje. A rozhodně na to nezapomenete vy sami.

Hned na svém druhém letu jsem ten let neubrzdil vstříc planetě, která v dalekohledu tajnosnubně předla. Moje loď vklouzla do husté atmosféry, ale záhy z ní byla venku a já zíral do rozbouřeného mimozemského oceánu. S lodí jsme do něj hodili mimozemského placáka, až se obratem rozplakal diagram poškození. Odepnul jsem se z pilotního křesla, špitnul otčenáš a vstupním otvorem se spustil do vody. Být prozíravější, poslal jsem vstříc planetě nejdřív sondu, ale tak co, sice to ve vodě krapet hází, ale rychle opravím poškozený motor a —


Jen jsem fascinovaně zíral. Tornádo mě uctivě minulo a po chvíli burácení zmizelo za obzorem. Rychle jsem dokončil opravy a startoval pryč, do bezpečí prázdného kosmického prostoru.

Tedy znovu a lépe: PRŮZKUM vesmíru je výlet do divočiny. Jen tak meditovat ve stavu beztíže, to zvládne každý pitomec, ale sebrat odvahu a do neznáma kromě sondy poslat i sebe? To už chce v Outer Wilds kuráž. Aby taky ne, když bývá odměněna zážitky, jakých by pro pitomce byla škoda! Už vím, co ukrývá bouřlivý oceán (a jaké to je, když vás tornádo vyzve k tanci), a vím, co trhá na kusy planetu s vulkanickým měsícem. "I've seen things you people wouldn't believe," mohl bych se chvástat, ale především chci, abyste je viděli taky.

Je totiž něco neopakovatelně silného na možná spartánském (projekt je v alfa fázi), ale spontánním simulátoru lehce cáklého a dvojnásob ohromujícího vesmíru, ve kterém funguje přesně ta nebeská mechanika, jaká zároveň nestojí v cestě poetice trampského sci-fi. A pozor, fikce je to i přes zmiňovanou cáklost velmi dobře ukotvená do principů, hýbajících skutečným vesmírem. Autor přiznává zájem o částicovou fyziku a úspěšně ho ventiluje částicemi detailů a nečekaných souvislostí. Sice tu rostou kaktusy na jinak nehostinném měsíci bez atmosféry, ale v základu se celá soustava chová skutečně jako soustava, jejíž jste vy se svou raketou zvídavým účastníkem.


Zůstává právě na zvídavosti, kam vás v Outer Wilds zavede. Jsou tu jeskyně, ve kterých se můžete ztratit, a jsou tu místa, kde můžete najít sebe sama. Klíčové je zvednout hlavu k obloze — a to hra pro jistotu udělá hned zkraje za vás, snad jako by tušila, že pro mnohé obyvatele planety Země je pohled k nebi ten nejtěžší krok.

4 komentáře:

  1. Anonymní28/6/13 09:42

    janchor to mi řekni prosimttě upřímě proč ty svoje texty na blogu vždycky tak vážně ? .D :D nic proti nim :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní28/6/13 13:54

      Protože píše do Levelu a ne do Score, aby dělal blbý fóry za každou cenu

      Vymazat
  2. Anonymní28/6/13 20:53

    Krom vkloubení ot****še (čti náboženského nesmyslu) byl text velice povedený!

    OdpovědětVymazat