Dead Flag Blues

Ten první dojem je víc než živej: dřepím v chodbě u Cenegy, na televizi nenacházím výstup pro sluchátka a za konstatního pendlování tamních čerstvě přesazenejch zaměstnanců načínám hru, která se uvede tím nejdebilnějším, co ve střílečkách frčí — palbou z fixní pozice, tady navíc nadsazenou ad absurdum, kdy nalétávající vrtulníky sfoukáváte gatlingem jako nic (onde jsem se dočetl, že tyhle pasáže patří k vrcholům hry.. kristepane, jenom to ne!). Chtělo se mi plakat a zvracet zároveň, což kovaným notorikům jistě nedělá problém, ale já v distribuci nechtěl likvidovat pracovní morálku už tak dost zkoušenou venkovním parnem. To sice ladilo se zasypanou Dubají, jenže mě tahle konstelace naladila na všechno, jenom ne potýkání se s konzolovou verzí třiapadesáté variace Gears of War.

Everything washed in a thin orange haze

Tím spíš je fascinující procházet The Line podruhé, tentokrát s povědomím o věcech, které číhají za fasádou průměrné (tedy řemeslně solidní) týmové střílečky z pohledu třetí osoby. Nejspíš jste už zaslechli o / možná i sami zakusili násilí, lemující kroky kapitána Walkera a jeho dvou kumpánů. Stopy v písku za nimi nasakují krví místních radikálů a taky civilistů a vzbouřených amerických vojáků. Peklo rozpoutané "největší písečnou bouří v zaznamenané historii" rámuje peklo², jdoucí na vrub plukovníka Konrada a posléze i samotného Walkera, kterého s plukovníkem pojí víc, než společná minulost na misi v Afghánistánu. Konrad je jméno samozřejmě odkazující k Josephu Conradovi a tedy Srdci temnoty a tedy Coppolově Apokalypse, ale jakkoli si s ní hra posílá psaníčka LSD, svého hrdinu směřuje do podsvětí sebe sama vlastními cestičkami.

All twisted metal stretching upwards

And the billboards are all leering

Oproti dopředu "načatému" Willardovi z Apokalypsy je Walker skaut, zprvu přesvědčený o správnosti svého úkolu a především svých rozhodnutí, takže si tu trasu příslovečně dláždí dobrými úmysly. Willard se plaví proti proudu řeky, protože je řekou (a tedy Kurtzem na jejím konci) vtahován, Walker vyráží za jasně čitelným cílem, který události teprve časem zpřehýbají do chaosu. A pozor, na postavě kapitána se pád do temnoty podepisuje kromě šrámů a modřin i zásadní proměnou osobnosti a to samozřejmě mává s jeho podřízenými. Týmová dynamika tu funguje nejenom v akci, ale především ve vyprávěném dramatu, kdy spolubojovníkům tuhnou povznesené úsměvy z úvodních minut a stupňuje se vzájemné napětí. Těmhle chlapům totiž, na rozdíl od panáků z podobných válečných her, není putna, co se kolem nich hroutí. Když konečně jedna ze slovních výměn přeteče do hádky a rány pěstí, bouchnou saze i kapitánovi: "Myslíte, že mě těší vidět ty lidi chcípat?!"

Mothers clutching babies

No aby ne, když nás hry k těšení se ze smrti odjakživa vedou. Trefa do hlavy, +400. A teď se polygonová loutka namísto toho kousne a je jí z naddimenzovaného masakru zle? Bizarní pat, vedoucí k otázkám a pochybnostem, dělá z The Line zlomový titul. Jeho nejvýmluvnějším momentem je scéna s naváděním minometné palby — kde jiné hry používají podobná intermezza čistě pro jejich odér sexy autentičnosti a navození pocitu neomezené síly, tady autoři svého hráče nejdřív decentně trknou odrazem Walkerovy tváře v obrazovce naváděcího systému a pak mu tu tvář rovnou vymáchají v dopadech celého útoku. Mažou tak odcizení "vojáka s joystickem", které ostatně v naší době smýká diskuzemi kolem zásahů bezpilotních letadel. Stejné téma z důkladnějšího úhlu nahlíží i flashová adventura Unmanned, ale v případě The Line jde o rozvíření proudu, který potřebuje rozvířit nejvíc: proudu středního.

And the flags are all dead at the top of their poles

Finále, do kterého tenhle vír ústí, je sice víc povzdech než rázná tečka (a hrát v něm místo revivalu Godspeed You! Black Emperor Pixies, byla by citace docela jiného filmového kultu kompletní), ale drží se ustanovených pravidel a to stačí. Konců je pět a jsou do posledního tragické, jenže ono taky uvařit ze všeho toho fosforu nějaký kouzelný závěr by bylo ostudné nevidění si do úst. Nepřinášejí podraz na hráči, ale rozhřešení. Má si z The Line odnést, že bavit se válkou je hřích?

Existence hříchu je podmíněna vírou, tedy nejspíš záleží, jaké zábavě věříte.