Zlomky

Pro dnešek a to jeho ocelový nebe za okny jsem měl v plánu doklepat cosi existenciálního o hrách, ve kterých — ALE ČERT TO VEM!

Namísto psaní budu dnes cestovat. Stanu se

nomádem své vlastní hlavy a zmíním u toho několik jmen, které byste si mohli, nebo možná rovnou měli prověřit a zahrát. Dávejte pozor! V Middens trčím na prvním levelu nikoli proto, že by mi činilo obtíže míjet larvy obtočené kol zubatých lamp, že bych si lámal hlavu s obzorem rozhádaných dlaní, že by se mi nechtělo cestovat autobusem ve společnosti pana Hadráka a bublin, rozsvícených tóny mé kytary, a hlavně zdolávat Trhlinu s mluvícím revolverem (hlavně! občas překvapím sám sebe) v patách, ALE protože po tomhle všem hra zamrzla a já neměl uloženo u pana Ciferníka. Vrátím se k ní, až budu mít vybarvenou Hotline Miami? Svrbí mě ruce a s ledničkou poloprázdnou kontempluju, jestli doufat v klíč, nebo ty dvě kila něco pustit. Poslouchám soundtrack a odtud dál doporučím jako lepidlo vodík, protože jeho BPM se s textem kryje.

Kdokoli vám nakecá, že hry nesvedou být tohle či ono — jednu mu vražte i za mě. Hry svedou cokoli svede jejich tvůrce, s tím že

cokoli svede

1. co dokáže

2. co ho inspiruje, zaměstná

Na výročním podcastu z publika zazněl dotaz, jestli bychom sami nějakou vyrobili, mít tu možnost. Stručná odpověď je ano, delší pak za mě obsahuje třeba adventuru z normalizačních let, soustředěnou na morální šrot, co si ho skrze zkorumpovanou společnost vyžíráme dodnes. KGB od Cryo se bolševický šedi dotkla jen zlehka, pořád to byla víc karikatura, a dál? Tady by hráli Psí vojáci, NPC na ulicích by klopily pixely očí a konce to mělo dva, emigraci a kotelnu. Není mimochodem rozkošné, že dělnický režim trestal dělnickou prací? Hra by připomínala, že

nebo

a taky

a obecně se snažila podtrhnout tu nebetyčně důležitou skutečnost, jak si v tomhle děsu ještě pořád výrazný díl národa formoval sebe i sebou vyznávané hodnoty. Publikum se zeptalo, jestli to tedy znamená, že bych se při tvorbě neohlížel na její přijetí. Odpověď je SAMOZŘEJMĚ, ŽE NEOHLÍŽEL — možná se jen letmo znaveně podíval.

Abych poprvé a ne naposled přizval na pomoc hudební příměr: je hračka rozlišit kapelu, fungující z touhy být / mít to či ono, a kapelu kapelující čistě proto, že nemůžou jinak. Tři akordy a pravda? Akordů třeba dvacet a překlopeno do interaktivního média ať je akordem obrazovka nebo ovládací prvek nebo klidně hodinový monolog, který devět z deseti hráčů mine, protože je nenapadne vrátit se pro panenku. Mít tu možnost? Mám dávno. Neexistuje nic krom vlastní pohodlnosti, co by mi bránilo takový monolog napsat. Můžu to udělat teď hned. Můžu si stáhnout aktuální verzi AGS a můžu se zeptat kamarádky, kam do hospody že to chodí Filip Topol, koupit mu tam pivo a zkusit ho uprosit, jako jsem nedávno přes telefon škemral na Floexe, aby nám půjčil Pipe Wrench Dubstep (ale to, pravda, nedalo moc práce, anžto Tomáš je anděl). Můžu se zavřít přes zimu u počítače a na grafiku použít archivní fotky, když by se nenašel nikdo svolný obětovat svůj výtvarný talent cizímu nápadu. Z dostatku píle můžeme vykřesat herní ekvivalent písničky, co zachrání svět.

Jeden mi tu stojí v sousedním okně a skoro neznatelně hučí, už několik hodin v kuse, dílo jediného člověka a jeho kamarádů. Ptá se

a tentokrát za mě odpoví Ikaruwa, 2012-10-24 12:07:51, řka What. I can’t. I don’t. This is amazing. Mluví o Frog Fractions

frac·tion

n.

1. Mathematics An expression that indicates the quotient of two quantities, such as 1/3

2. A disconnected piece; a fragment

3. A small part; a bit

4. A chemical component separated by fractionation

a jestli odsud kliknete na jediný odkaz, ať je v téhle větě. Vypovídá o hrách a jejich potenciálu o ⁴⁄₂ víc, než sebeobsažnější ludologická studie, a kouzelně také odráží, jak jim chybí myšlení osvobozené od formálních dogmat — a to na obou stranách fronty. Když vezmu k ruce milovanou the trouble with a classicist / he looks at a tree / that's all he sees / he paints a tree, tak někdo vidí žábu a jeho imaginace zabrzdí u Froggera. Dokonce ani tu pitomou silnici nepřeskáče. A právě skutečnost, kdy protivně početná skupina (nikoli nezbytně) hráčů odmítá byť jenom zkusit přeskákat normalizaci své (nikoli nezbytně) zábavy, mě při tušení všeho, co už je a co ještě může být ZA silnicí, ponouká myslet si

ale rozhodně

ničeho nelituji. Být nomádem znamená odsoudit se k neklidu. Takže —